Earthquake and more!

Tak tenhle víkend zůstávám doma, musim máknout na projektu na marketing, takže nebude žádný cestopis, ale jinak bude o čem psát. Pro začátek dvě menší přírodní zajímavosti. 

Počasí

V Liverpoolu jsem skoro dva měsíce a každých z nich by naprosto odlišný. Ale až do teďka jsem nevěděl, že oba byly rekordní měsíce. Podle článku na BBC byl leden 08 druhým nejmokřejším měsícem v historii. Ano pršelo opravdu téměř každý den, ale tohle jsem nečekal. Víc jsem to nezkoumal, ale zhruba v půlce ledna hrozily ve střední Anglii záplavy, takže to až tak mimo nebude. Na druhou stranu únor je blízko rekordu nejslunečnějšího měsíce v historii, co se počtu slunečných dní týče. Na víkend má být trochu hůře, ale díky přestupnému roku by se to zmáknout mohlo :) 

Zemětřesení

V noci z úterý na středu zažila Británie nejsilnější zemětřesení od roku 1970! 5,2 na Richterově stupnici po sobě zanechalo spousta poškozených budov a jednu zlomenou pánev. A já to prospal :-( Bylo to zhruba před jednou hodinou v noci, což je doba, kdy jsem většinou vzhůru, ale tentokrát jsem šel dřív a zrovna propásnu takovou událost Od teď se budu snažit být vzhůru co nejdéle! :)

Frankfurt

Tak máme za sebou druhou část našeho evropského turné - Frankfurt.

Den 46-49: Letenka sice téměř zadarmo, ale tentokrát z londýnského Stanstedu, takže jsme vyrazili už ve čtvrtek v podvečer autobusem. První noc ve zkratce - dvě hodiny spánku v autobus, hodina na letišti, hodina v letadle a hodina v buse letiště do centra. Jen na vysvětlenou, Ryanair samozřejmě nelítá na hlavní frankfurtské letiště, ale na Frankfurt Hahn. Nejspíš je to jediná společnost, která o tomto "letišti" ví a i americké turistické průvodce Evropou řikají, že považovat Hahn za druhé frankfurstké letiště mouhou jen cynici typu Raynair. Nicméně nic hrozného, letiště má všechno co je potřeba a 75 minut busem do centra neni tak hrozné, obrovským letištěm v Frankfurtu bychom se nejspíš proplétali ještě déle. 

V Frankfurtu jsme se dlouho neohřáli, protože jsme s naším novým průvodcem Bobem (znamý Jeremyho) vyrazili kousek za město do Bad Homburg. Vyhlášené lázně, ve kterých jsme rázem zapomněli na dva měsíce ve studené Anglii. Večer jsme ztrávili procházkou/blouděním (názory se lišili :-) po nočním Franfurtu, rychlá večeře, ubytování na hostelu a spát - ano, tak to mělo vypadat, jenže my, i když hodně unavení, koukali dlouho do noci na film. Šest hodin spánku a hurá prozkoumávat centrum za denního světla. 

Frankfurt ani zdaleka nenabízí tolik historických památek a zajmavostí jako Stockholm, protože byl za druhé světové války z 80% srovnán se zemí, ale i tak je to krásné město. Z muzeí jsme si vybrali opět galerii umění a pokračovali v obdivování děl Picassa, Rubense, Rembranta a dalších. Za zmínku pak stojí katedrála, radnice či operní dům. Více než z historie pak Frankfurt nabízí architekturu 20. a 21. století - mrakodrapy. Frankfurt je takový menší Manhattan. Narozdíl od jiných evropských měst, které se snaží zachovat panaroma historického centra, ve Frankfurtu se rostou mrakodrapy jako houby po dešti. Ten nejvyšší a do nedávna nejvyšší v Evropě přístupný veřejnosti neni, takže jsme se vyšplhali na vedlejší 200 metrů vysokou Maintower, o 60 metrů jsme překonali Stockholmskou radiovou věž. Rozhled to byl úžasný, více opět na fotkách. 

Mno začlo se stmívat, takže jsme pomalu začli hledat nějakou hospodu, kde by mohli Američani ochutnat "schnitzel", povedlo se a i já jsem si zavzpomínal na českou kuchyni. Mno a protože nedělní let byl naplánován na 6:25, hostel na sobotní noc jsme nerezervovali, místo toho jsme prozkoumali frankfurské knajpy, i když po prvním zklamání a předčasné zavírací době jsme skončili v Irské hospůdce při sledování rugbyového zápasu, prostě jako doma :-)

Mno a v neděli jsme už jen cestovali zpátky domu po trase Frankfurt - Frankfurt Hahn - London Stansted - Birmigham - Liverpool, kam jsme dorazili opravdu unavení a byli jsme rádi, že jsme doma. Každopádně výlet to byl zase super a snad ještě na nějaké podobné bude čas. Čekáma na nabídku, Ryanaire!

Stockholm

Jediné, na co si v Liverpool stěžuju, je to poměrně chladné počasí a draho. Mno a tak jsme se společně s Američany rozhodli jet na víkend do Stockholmu. Že to nedává vám to smysl? Mně taky moc ne, ale i tak to rozhodně stálo za to!

Den 40-42: Teď vážně, Ryanair v duchu své vize, že jednou budou letenky po Evropě zadarmo či minimální poplatek a letecké společnosti budou vydělávat na přidružených službách, nabízel "buy 1 get 1 free", čehož jsme s Američany využili a koupili si letenku do Stockholmu a "dostali zadarmo" letenku do Frankfurtu. 

Směr Stockholm jsme vyrazili v pátek odpoledne z letiště Johna Lennona již poměrně zaběhnuté sestavě - Jeremy, Kelly, Robyn, Tara a já, na místě jsme byli před půlnocí. Samozřejmě Ryanair nelítá na hlavní stockholmské letiště, takže ještě hodinka a půl do centra z letiště Skavsta. V půl druhé ráno, uprostřed neznámého města, bez peněz, pouze s kreditkou, mapou a letenkou zpátky za dva dny, to je určitě jeden z nejúžasnějších pocitů, kterém znám a které jsem zažil. Vzhledem k zhruba pěti stuňovému mrazu jsme se několik kolemjdoucích poptali na cestu a v podstatě mírným poklusem jsme zamířili přímo do Hostelu. 

Ani ráno mráz moc nepolevil, ale zase nic hrozného, jsme z Liverpoolu celkem vycvičení. I když jsme asi chodili na kafe a čaj častěji než obvykle. Hlavním cílem sobotní prohlídky byl Gamla Stan - v překladu staré město na jednom ze stockholmských ostrovů. 

Staré město neni tak velké, takže jsme ho prochodili křížem krážem. Zajímavé je, že narozdíl od jiných velkých měst je Stockholm opravdu upravený, čistý a především bez ohyzdných grafit na každé stěně jako třeba v Praze. To opravdu dodá zcela jinou atmosféru historického města. 

Další zajímavou zastávkou pak bylo Národní muzeum, které se mimojiné chlubí rozsáhlými sbírkami světoznámých malířů - Rubens, Rembrant, Monet, Manet a mnoha dalších. Úžasné!

Mno a když se setmělo, tak už jsme se jen bezcílně toulali krásnými ulicemi Stockholmu.

Po večeři a nabrání sil zpět v hostelu jsme, tentokrát už jen s Jeremym, vyrazili na další noční toulku Stockholmem. Objevili jsme hospodu Gambrinus, pojmenovanou po českém pivu, které prezentovalo jako "premium import" - bohužel zavřeno, i když láhev za víc jak 50 švédských korun stejně nebyla lákavá. Vůbec noční život je tu ještě dražší než v Anglii a to je co říct. Navíc dva ze tří barů/klubů, ne které jsme narazili, byly pouze pro členy klubu - zvláštní. Dále jsme ochutnali nějakou místní specialitu - hot dog s bramborovou kaší zabalený v pita těstu - vynikající.  Mno a po dvou hodinách ukončili naši okružní cestu, sami překvapeni naším orientačním smyslem, když jsme objevili před hostelem bez pomoci mapy. 

Na druhý den jsme měli přichystané dva cíle. Tím prvním byla televizní věž kousek od centra, která samozřejmě nabízí nenahraditelný pohled na město z ptačí perspektivy. Fotky řeknou vše za mě. Navíc jsme se svezli i místním MHD, tak pohodlné sedačky jsem v autobuse ještě nezažil. Mno a zlatým hřebem neděle a možná i celého výletu se stalo bruslení v centru města! Celkově jsme si užili strašně moc legrace, se skvělou partou lidí a už se těšíme na příští víkend - Stockholm nasadil laťku vysoko, tak uvidíme, čím nás překvapí Frankfurt.

Zbytek fotek pak zde.

The Super Bowl

New York Giants vs. New England Patriots

Den 28: Na neděli 3.2.2008 připadl tradiční americký polosvátek - The Super Bowl. Nejdůležitější 4 hodiny pro americké televize v roce, druhý nejvýznamnější den co se konzumace jídla týče (po Thanksgiving samozřejmě), prostě něco, co si nemůže žádný Američan nechat ujít. A to platí i o těch v Anglii. Teda skoro, čas od 23:00 není pro všechny místní schůdný, takže nakonec jsme byli jen čtyři. Nicméně byl to hezký večer, fandili jsme NY Giants, protože jak mi Jeremy řekl ... "Patriots nemá nikdo rád" (asi taková Sparta) :-). Navíc právě Patriots se snažili přepsat historii, pokud by totiž vyhráli, byla by to jejich devatenáctá výhra v řadě a 19-0 za sézonu se ještě nikomu nepodařilo (tohle se moc Spartě nepodobá). Navíc by vyhráli Super Bowl už počtvrté v sedmi letech, což je taky trochu trapné (opět Sparta). Go Giants Go.

Super Bowl neni také jen o fotbale, ale v poločase se ze stadionu stane koncertní hala a přímo na trávníku se uskutečnil koncert. Tak trochu nechápu, co má tohle za smysl, ale Američané tvrdí, že bez toho by to nebylo ono. O další neméně důležitou součást Super Bowlu - reklamy - jsme však přišli. BBC zcela logicky nevysílá reklamní bloky amerických televizí, takže jsme místo nich sledovali poněkud trapný komentář moderátora a jeho hostů. Opět soudě podle reakce Jeremyho a ostatních, anglický moderátor dětských pořadů se ke komentování amerického fotbalu hodí asi stejně jako kolotočář Poulíček k našemu fotbalu. Ale zpět k reklamám. Nebylo to poprvé, co jsem slyšel, že reklamy během Super Bowlu jsou u mnohých oblíbenější než sport samotný a v neděli se mi dostalo vysvětlení. Jak už jsem řekl, Super Bowl je nejsledovanější a tím pádem i nejdražší vysílací čas. Společnosti vytvářejí speciální reklamy jen pro tuto příležitost, většinou nestandartně dlouhé, ale především originální a pokud možno co nejvtipnější. Nemá smysl dál něco vysvětlovat, vše další poskytne YouTube :-)

A teď k samotnému zápasu. Pro mě to byla příležitost naučit se pravidla a pochopit americký fotbal jako takový. Podařilo se a musim říct, že jsem si to díku tomu i užil. Sice 50 minut bylo celkem nudných, jen dva touchdowny, ale posledních 10 minut to bohatě vynahradilo. Patriots skórovali necelé čtyři minuty před koncem a už to vypadalo, že se stanou neporaženými vítězi celé sezony. Neskutečně dramatický útok Giants včetně jedné neuvěřitelné 40ti yardové přihrávky (na obrázku) nakonec vedl k úspěchu a 30 vteřin před koncem strhli obři z New Yorku vítězství na svoji stranu. Zhruba ve tři ráno jsme tak vítězným pokřikem nejspíš vzbudili půlku kolejí. Pak už se v podstatě jen formálně dohrálo a začlo slavit :-)

Chester Trip

Dneska trocha cestopisu a turistického prozkoumávání ...

Den 27: Snažíme se každý víkend využít k cestování, protože to je jediný čas, kdy máme všichni volno a můžeme vyrazit společně. Minulý víkend selhala organizace a hlavně se protáhla americká párty downtown, takže se nikomu nechtělo a já tak vyrazil sám (Picasa Album - Liverpool City Center #2). Podobně pak ještě minulou středu, kdy mi odpadl jeden z předmětů a mohl jsem tak na celé odpoledne do centra (Picasa Album - Liverpool City Exploring), kde jsem původně vyrazil omrknou stadiony Anfield  a Godisson Road, ale nastoupil jsem do špatného busu a bez mapy se trochu ztratil, takže jsem ke stadionům vůbec nedorazil, ale nevadí, stejně to bylo dobrodružství. Stadiony si prohlídnu jindy. Pracuju na menším "průvodci" Liverpoolem, takže podrobněji o těchto výletech později.

Ale zpátky k sobotě. Původně byl naplánovaný hromadný výlet do Yorku, nicméně menší skupinka včetně mě podcenila koupi jízdenek a den před odjezdem se najednou jejich cena více než zdvojnásobila na 25 liber, což jsme už museli odmítnout. Naplánovali jsme tedy v pěti alternativní cíl mnohem blíže Liverpoolu - Chester. Na poslední chvíli změnil plány i Jeremy a tak jsme zbyli čtyři ...

Zleva: Já, Sarah, Eva (obě Německo) a Annelie (Švédsko)

No a první fotka snadno napoví, že jsme si užili opravdu kopec legrace. Ale popořádku. Vyrazili jsme z Liverpoolu 9:30 pomocí místního "metra" Merseyrail, v uvozovkách proto, že pouze 3 stanice přímo v centru jsou pod zemí, zbytek pak už jezdí jako normální vlaky na povrchu. Chester je konečná jedné ze tří linek a cesta nám trvala zhruba 45 minut, všichni jsme za tu dobu usnuli - samozřejmě proto, abychom navrali sílu na celý den, proč jinak ;-) Energii jsme také nabrali hned po příjezdu v útulné anglické hospůdce, kde jsme si v podstatě k obědu dali anglickou snídani (viz. Picasa Album - Chester + New Brighton), více než kdy jindy se k tomu hodí anglický výraz "brunch". Normální Full English Breakfast je zhruba 2x větší, tohle byla poloviční porce za poloviční cenu. A pak už honem na prohlídku města. Nemám moc rád nějaké připravené prohlídky, kdy člověk jen odškrtává ze seznamu památky jak na běžícím páse, což jsme naštěstí měli všichni společné, takže jsme se v informačním centru jen stavili pro mapu a hurá prozkoumávat.

Nebylo to nic komplikovaného, Chester má nejzachovalejší a nejkompletnějších městskou zeď v Anglii, takže jsme se vydali na okružní cestu podél. Zhruba 2 míle nám zabrali několik hodin a dokonale jsme si prohlédli město ze všech stran. Když se nám kruh uzavřel, sestoupili jsme z hradeb a zamířili do centra, abychom si ho prohlédli z blízka. Jakkoliv byl pohled z hradeb na město krásný, tak procházka nejrušnější ulicí byla dechberoucí. I přes davy turistů má Chester dokonalou atmosféru středověkého města a i když jsou na hlavní třídě zastoupeny všechny moderní globalizační symboly, na kráse to vůbec neubírá. No víc samozřejmě opět řeknou fotky. Ještě více nasát atmosféru jsme pak byli v kavárně nazvané The Crypt, kde jsme si dali čaj o půl čtvrté na zahřátí. 

No a protože jsme měli denní jízdenku, rozhodli jsme se jí využít a vydat se na sever k moři do menšího městečka New Brighton. Sice foukal vítr a byla tak hrozná zima (včetně vagonů vlaku), ale posilněni čajem nás nemohlo nic zastavit. Trošku jsme ale neohadli čas a do New Brightonu jsme dorazili už skoro za tmy. No ale na pláž jsme se stejně vydali. Byla to krása, ne jedné straně pohled na noční život mestěčka New Brighton a na druhé straně delty pak rozsvícený přístav Liverpoolu. Nakonec obloukem zpět na nádraží a hurá zpět do Liverpoolu. Příští týden snad už určitě do Yorku a podle ohlasu ostatních byl Chester pouze takovou menší ochutnávkou, nemůžu se dočkat!

Miriam's Birthday

Další ze série narozeninových oslav proběhla ve čtvrtek a určitě stojí za zmínku. Tentokrát tedy byla oslavenkyní Miriam z Německa, mimojiné jedna z mých kolegyní v marketingovém týmu.

Den 25: Jsme tu už téměř měsíc a za tu dobu jsme se všichni hodně spřátelili a sblížili. Od formálních narozeninových párty pomalu přecházíme v opravdu velké a organizované. Složili jsme se na menší dárek, více jak 30 lidí napsalo vlastní věnování na narozeninoné blahopřání a drtivá většina z nás se pak ještě podepsala na památeční tričko přímo v centru v klubu. Tomu říkám památka na Liverpool. Skrytě doufám, že moje narozeniny 10. března budou alespoň takové, snad ještě nebudou všichni bez peněz :-)

Podepisovací akce přímo na parketě, zleva Matthias, Chris a Miriam.

Ještě bych mohl trochu přiblížit klub Reflex, ve kterém jsme slavili. Poměrně velký klub a hlavně ve stylu let osmdesátých, které jsou, pro mě možná trochu překvapivě, v Liverpoolu velmi populární, ale především pak naprosto jednoznačná volba naší oslavenkyně Miriam. Možná si někdo pamatuje fotku Davida Hasselhoffa z vůbec prvního alba z liverpoolského centra, které jsem dal na web. Ano, to je přesně ono, ne nadarmo se klubu přezdívá The Hoff. A samozřejmě ne pouze kvůli plakátu Davida v nadživotní velikosti, ale i z další výzdoby klubu číší až posedlost jeho postavou, viz. např. model Knight Ridera :-). Mno a k tomu samozřejmě spousta dalších symbolů osmdesátých let, model auta z filmu Návrat do budoucnosti či slovní hříčky na tričkách typu "Frankie says Reflex". Mno a jakou radost způsobí obří růžové brýle se může přesvědčit na fotkách sami (Picasa album - Miriam's Birthday). 

Jeremy s Kelly zdá se znají texty komplet všech hitů a je radost dívat se na jejich společná "vystoupení".

Taky je na čase abych vám představil další z mých liverpoolských přátel

... Leonie a Amandien z Francie ...

.. Lilla z Maďarska ...

a nakonec místní Laura a Hannah.

A ostatní příště, až budu mít nějaké povedenější fotky.