An ordinary day in Liverpool

Zrovna čelím dilematu - mam chuť něco napsat na blog, ale zase se dnes až tak nic zvláštního nedělo. Mno takže jsem se rozhodl zaznamenat si jak vypadá můj běžný den v Liverpoolu. Nakonec i procházka po okolí v cizí zemi přináší spoustu poznatků a zkušeností.

 

Den 17: Vstal jsem v osm hodin, osprchoval se a udělal si bohatou snídani se vším všudy, protože jsem si včera byl nakoupit v Tescu a udělal si zásoby :-). Pak na devátou do školy a musím říct, že jsem si velmi rychle zvyknul na pohodlí, kterým je škola kousek od koleje. Žádné hodinové dojíždění tam a zpátky jako doma, mezi přednáškami klidně na svačinu domu. Univerzitní kampus je úžasná věc. Středeční Conteporary Business Issues je asi nejzajímavější předmět, co zde mam zapsaný. Spousta praktických příkladů a postřehů ostatních. Dlouho do noci jsem si četl předepsané kapitoly a články a nakonec jsem měl pocit, že jsem byl jediný. Donna mi navíc pořád opakuje, že pohled někoho mimo UK je pro studenty zajímavý, což mi dohromady dalo příjemný pocit dobře odvedené práce a užitečnosti. 

The Foundation Day

Ne pro všechny byl třiadvácátý leden rutinním dnem. The Foundation Day je pro Liverpool Hope dnem promocí, takže se kampus už od ranních hodin hemžil mnohem více než normálně. Lidé ve svétečních róbách, prohlídky školy pro zvědavé rodiče a vůbec moc pěkná organizace pro všechny. Promocím zde rozhodně přikládají větší význam než třeba u nás na VŠE. Viz. např. velký gratulační nápis na hlavní budově, kvůli kterému včera vzbudili celé koleje :-) Bohužel na samotný akt  jsem se nedostal, byl jsen na hodině. 

The Library

Den pokračoval obědem, chvilkovým odpočinkem a pak pokračováním v přípravě na zítřejší hodinu marketingu. Pak vrátit knížky do knihovny, což je hračka, i půjčit si je začíná být rutinní záležitost. Navíc si začínám myslet, že jejich výpůjční systém je lepší než ten na VŠE. Zatímco doma si knížky člověk objednává přes internet a knihovnice mu ji připraví, což někdy trvá i hodinu, tady si také musíte příslušnou knížku najít v katalogu, ale už si pro ni dojdete sami. Regály jsou logicky uspořádané, takže najít správnou knížku je otázka pár minut a to jsem tu dva týdny. Knížku si vezmete, můžete z ní studovat a pak ji případně zase odložit nebo si ji vzít domů. Standarní výpůjční doba je 14 dní, na celý semestr si nic nepůjčíte, většina důležitých knížek je na pouhých 7 dní, některé na 3 dny a některé nejfrekventovanější jsou v několik kopiích k dospozici pouze v knihovně. Už jsem psal, že Liverpool Hope není tak masová záležitost jako VŠE a zatím všechny knížky, co jsem potřeboval byly k dispozici, stejně tak jsem zmínil, že otevírací doba je od 6:00 am do 1:00 am. O zkouškovém pak dokonce nonstop. Další příjemnosti proti VŠE a její nesmyslé páteční otervírací době od devíti!

The Apple Incident

Odpoledne jsem taky na doporučení vyrazil do obchodu se zeleninou a ovocem, která je kousek od kampusu. Prý stále čerstvé ovoce a já jsem dostal chuť na jablíčka.  Ale víte co? Nikdy jsem si sám vlastní jablíčka nekoupil, vůbec nevim, jak se to dělá a navíc v cizí zemi :-) Ve 22ti letech, jsem ostuda. No taky že jo .. nedostatek zkušeností s nákupem jablek zapříčinil to, že jsem si zapomněl na koleji peněženku a musel zaplatit dvě a půl libry za ovoce v miniaturním obchůdku kreditní kartou. Nakonec proč ne, když tu ten přístroj mají opravdu všude. S kreditkou si člověk bohatě vystačí ať už jde o obchůdek na rohu, ovoce a zelenina, pivo v hospodě nebo i o menzu a jiné poplatky škole ... všechno jde zaplatit kartou. Velmi pohodlné musím říct. Vzhledem k tomu, že výběr z bankomatu by mě stál 100,- a kurz při platbě i výběru je kurz stejný, tak opravdu neni důvod sebou tu peněženku brát. Jedinou výjimku tvoří autobusy, nejenže nemají mašinky na kreditky, ale ani neberou skotské, nicméně regulerní, libry. 

The Refectory

Mno nakonec večeře v menze o šesté, která už je pravidelným setkáním naší party a která často trvá hodinu až hodinu a půl, zpravidla se vždycky stočí k různorodosti americké a anglické kuchyně případně pak rozdílu v jazycích. A teď mam na mysli ne dva druhy angličtiny, ale zhruba tak 5-6, protože každý z jiného kouta Anglie i Ameriky mluví trochu jinak. A do toho přispívám i já naším exotickým jazykem. Mam pocit, že jsem ještě nezmínil, že to, čemu řikáme my menza, tady nazývají "Refectory". Zní to i vám tak strašně? Já se nemůžu zbavit asociace s českou kafilérkou, nevim proč :-) Nicméně jídlo není tak špatné, jak jsem původně myslel. Člověk musí být trochu kreativnější a odmítat hranolky ke všemu. Když mi dneska Jirka Benedikt (www.jiraa.info - všem vřele doporučuju) vyprávěl o obědě v Hong-Kongu, kdy nevěděl, co vlastně jí, tak jsem si uvědomil, že já jsem na tom ještě dobře.

Po večeři jsme si dneska chvilku zahráli fotbal s kolegy z Německa, pak jedno pivo ve společenské místnosti Student's Union, zpátky na koleje a od té doby smolím tenhle příspěvek. Musim to už nějak zakončit, protože ráno máme požární cvičení v 7:00 a měl bych jít pomalu spát. 

Studying at Liverpool Hope

Tak dneska o tom, co tady v Liverpool vlastně dělám a kvůli čemu jsem oficiálně přijel. Zatim jsem psal jen o těch příjemnějších zkušenostech a i když ty dnešní budou stejně tak zajímavé (pro mě aspoň), přece jenom jsou to povinnosti a úkoly. Takže co že to tady vlastně studuju?

Den 8-12:  Už jsem tady jednou zmiňoval, že anglický systém se oproti tomu českému dost liší. Studenti se scházejí méně často na přednáškách a seminářích, za to se od nich očekává mnohem větší usilí doma a v knihovně. Nutno dodat, že systém na VŠE se s přechodem na ECTS kredity trochu přiblížil anglickému modelu, i když pořád jsou přednášky i cvičení na VŠE delší a výklad podrobnější. Základem každého předmětu tady je assignment, tedy jakýsi rozsáhlý úkol, ke kterému směřuje veškeré usílí semestru. Přednášky mají alespoň rámcově dodat teorii (ale za hodinu týdně se toho moc nestihne, takže je opět nutné zbytek nastudovat doma) a semináře pak slouží ke konkrétnějšímu definování zadaného úkolu. Semináře mají víc než cokoliv jiného umožňit studentům vyřešit problémy, které při vypracovávání projektu narazí přímo s učitelem. Je to možné i kvůli velmi malému počtu studentů na každém semináře. Oficiálně je zapsaných zhruba 20-30 studentů, ale z nějakého důvodu chodí na přenášky cca 12 lidí a na semináře (kterých je paralelně za týden více) pak ještě méně. Z čehož jasně plyne naprosto odlišná atmosféra a podmínky než na VŠE. Většina předmětů tu navíc trvá celý akademický rok (i když mohou být témata na sobě v obou semestrech nezávislá a pak je možné si ho zapsat i jednotlivě, což je podmínka pro nás, international studenty). Učitelé tak nejenom že znají jména svých stundentů, oni je opravdu ZNAJÍ. A musím říct, že je to celkem zajímavá a příjemná změna oproti obrovské VŠE, kde se na přednášky chodí po stovkách a jménem si nás zapamatují tak leda vedoucí bakalářské či diplomové práce. 

A co že to tady vlastně studuju za předmety? Mno zapsal jsem si 4 předměty, což je zde zhruba obvyklé (4-5 je normální, někdo si dá 3, někdo zase 6 záleží na situaci), viz. rozvrh, skromně típnutý z iCal (zvětšit kliknutím na obrázek).

Ano, jsou to zatím jen tři předměty, protože čtvrtý předmět podnikatelská etika (Business Ethics) je pokročilý kurz, které tu z nějakého důvodu mají menší kreditovou hodnotu, začínají až po velikonočních prázdninách a trvají pouze měsíc. O to intenzivnější práce to pak asi bude. A teď trochu ke každému z předmětů, které jsem už navštívil. 

Na Marketingu je snad vůbec nejméně lidí ze všech, na minulém semináři nás bylo pět - z pěti zemí světa, resp.  tří kontinentů - což ho ale udělalo nesmírně přínosným, protože jsme mohli v klidu debatovat a rozebírat připravená témata. Např. pohled na marketingovou komunikaci stejné značky v různých zemí je nesmírně zajímavý a člověk zjistí, že je všude opravdu vnímána odlišně a to někdy hodně radikálně. Okřídlené heslo "Think global, act local" (mysli globálně, jednej lokálně) v praxi opravdu funguje. Hodnocení se pak bude skládat ze závěrečného testu, týmové prezentace a týmového reportu o 3500 slovech. Naštěstí jsem v týmu se zdá se pilnými a spolehlivými spolupracovnicemi - Holly z USA a Miriam (snad jsem to napsal alespoň trochu správně, ne jako minule Cherice ;-) z Německa. V pondělí na tom začínáme pracovat :-) 

Contemporary Business Issues (což bych přeložil asi jako "témata součného/moderního podnikání") je druhým z řekl bych "povídacích" předmětů. Dvě hlavní témata celého semetru budou sociální podnikání a udržitelný rozvoj. Tento předmět částečně navazuje na první semetr, který se zabýval základy podnikatelské etiky, takže určitě nebude od věci, když se vrátim ke starším cvičením, materiálům a knížkám, což se mi bude hodit jednak k tomuto předmětu a druhak pak ke zmíněnému pokročilému kurzu. Hodnocení mam v tomto předmětu trochu ulehčené, nemusím psát reflective essay (něco jakože hloubková úvaha nad problémem), stačí když projdu závěrečným testem. 

No a teď to nejlepší na konec - Projektový management. Navazuje na předchozí semestr, ve kterém se probíralo především plánování projektů a připravování rozpočtů. To budu muset dohnat, i když nějaké základy z VŠE mam. No a hlavní náplní kurzu bude analýza projektu stavby budovy skotského parlamentu. Projekt, při kterém se pokazilo snad všechno, co mohlo. Stavba nejenže trvala víc jak 2x déle, ale i stála 10x více než se původně plánovalo. Ve všech ohledech nepovedený projekt a proto dokonalý k naší analýze - aspoň podle slov našeho tutora Davida. Na seminářích pak budeme několik týdnů studovat celý projekt a to z unikátních materiálů BBC, která mapovala celý projekt od začátku do konce. Tento dokument byl odvysílán pouze jedinkrát ve skotské televizi a sloužil jako důkazní materiál pro vyšetřovací komisi, která se zpětně zabývala celým projektem. Šance, že by se dokument někdy vysílal znova, se prý rovná nule a snad dokonce existuje jen několik kopií. Jednu z nich má i náš tutor David Moulton jakožto zaměstnanec BBC a pouze pro výukové účely. Téměř špionážní zápletka, co řikáte?  Všechno to jsou slova Davida, tak snad se mu dá věřit, zdá se, že je na to opravdu pyšný. Výsledkem našeho snažení by pak měl být report o 3500 slovech, ve kterém bychom měli celý projekt kriticky zhodnotit a analyzovat, kde všude se stala chyba, a nakonec doporučit, jak se mělo správně postupovat. Zdrojem informací pak mimo zmíněné video je závěrečná zpráva vyšetřovací komise a její dva doplňky, které mají dohromady více jak 1600 stránek. Mno ... jsem z toho ještě teď trochu v šoku, 3500 slov je hrubým odhadem 12 - 15 stránek ... tak uvidíme. Nudit se během týdne nebudu, stejně jako se nenudím o víkendech. Navíc bych se o velikonočním volnu rád podíval po Anglii, případě i někam dál, tak věřim, že nebudu muset ležet na knihami. 

Edit: Petr mi správně připomněl, že jsme u skotského parlamentu byli a obdivovali jsme ho i při pohledu na panaroma města. Můžu proto přihodit i nějaké vlastní fotky. Je to ta zvláštně členitá budova vpravo nahoře na první a třetí fotce a zhruba uprostřed na druhé. A jako bonus Lenička! :-)

Kelly's Birthday

Všichni strávíme v Liverpool zhruba pět měsíců, takže je skoro 50ti procentní šance na to, že zde budeme i slavit narozeniny. I já patřím do této štastné skupiny, nicméně první byla Kelly.

Den 6 - Noc: V USA je zvykem pořádat party pro oslavence a to nejlépe takové, které vůbec nečeká - surprise party - však to znáte. Je to tedy trošku jiné než u nás, kde zpravidla sám oslavenec uspočádá nějakou akci, vlastně je to uplně naopak :-) I když se američané před příjezdem do Liverpoolu neznali, tak hned druhý den bylo jasné, že v sobotu se pořádá párty pro Kelly. Zase nic velkého, schromáždit se ve společné místnosti, zatímco někdo zaměstná Kelly a s dortem v ruce pak vykřiknout "surprise"! :-) No a pak už se jde někam ven to oslavit. Pro mě pak bylo ještě mnohem důležitější, že se stejný večer narodila neteřinka Anička, takže byl ne dvojnásobý, ale alespoň stonásobný důvod k oslavě. 

Vyrazili jsme opět taxíky směr centrum, ale popojeli jsme jen kousek a zastavili v oblíbené studentské destinaci The Brooks House. Podnik zaměřením tak trochu podobný turnovskému BíBíčku. Zvláštní na anglických hospodách je, že většinou v nich je mnohem méně míst k sezení než byste čekali. Naopak spousta míst je ke stání, pouze s pultíkem u stěny. My jsme si však po kontinentálně-evropsku zabrali stůl s pohodlnými křesly :-) Jednoznačnou předností The Brooks House je jeho nepřeberná nabídka piv. Opravdu, nejméně 10 různých druhů točených a mnoho dalších pouze v lahvích. Neni proto překvapením (i když pro mě v tu chvíli bylo, nutno říct milým) i zástupce české pivní školy - Staropramen. Kvalitní anglické pivo neni špatné, určitě ne. Minulou noc jsme ochutnali Cains (mimochodem oficiální pivo Liverpool '08) a chutnalo nám. Nepřidávají do něj CO2, takže se může jevit dojmem zvětralého piva, je mnohem hustší, takže máte po jeho vypití pocit, jako když jste se právě navečeřeli, ale jinak smooth a tastes good. Zpátky do Čech, tedy k českému pivu, protože v Čechách byste za něj určitě nedali £2.70 (vůbec nejdražší ze všech, ostatní £2.20 a £2.30). No přiznám, neodolal jsem -  nakonec od čeho mam stipendium že :-) Obrovská fronta nás pak přinutila z časových a vlastně i finančních důvodů kupovat pivo ve velkém - tedy ve velkém "pitcheru" (viz. obrázek) pro více lidí najednou. Zhruba pět piv za 7 liber zní o poznání lépe. Večer utekl poměrně rychle, přece jenom se ještě pořádně neznáme a máme si pořád o čem povídat :-) Navíc to vypadá, že Američané mají v oblibě spousty hospodských her, takže jsme velkou část večera strávili házení čtvrťáků do panákových skleniček odrazem o stůl. Ale byla to legrace, to se musí nechat :-) O půlnoci nás přesunuli ze zadní části hospody do přední, což bylo zvláštní a mělo nás varovat. Tu noc s námi nebyl nikdo z místních, aby nám řekl, že The Brooks House o půlnoci "nemilosrdně" zavírá.

Tedy trocha teorie: Ještě do nedávna zavíraly všechny britské podniky o víkendech 23:20 a poslední drink jste si mohli objednat v 23:00. Taková památka ještě z dob války, kdy chtěla vláda zamezit tomu, aby dělníci pili dlouho do noci, na čež by pak druhý den nebyli schopni montovat tanky ;-) Fakt, že všichni lidé opouštěli hospody v téměř stejný moment, způsoboval mnoho problémů, bitek a výtržností. Má to logický základ, např. všichni chtějí v tu chvíli taxík, poptávka převyšuje nabídku, cena jde nahoru, ale tou cenou je v tomto případě trocha krve, kterou musím prolít, abych taxík získal :-) Zákon byl pozměnen a umožňuje klubům a barům kupovat si licence na pozdnější zavírací hodiny, často mezi 0:00 a 2:00. Aspoň tak mi to vysvětlili místní. Oslava pak ještě pokračovala dlouho do noci na kolejích, nicméně nic specifického mě nenapadá. Snad jen vášnivá debata s jedním s místních o emo stylu v Anglii :-)

Mno a jak jsem řikal, budeme tu 5 měsíců, je nás tu zhruba 30 exchange studentů, takže ano, není to překvapení - příští pátek má narozeniny druhá z američanek, Cherice :-) 

Edit: Opravdu nechutně jsem zkomolil jméno Cherice, která jsem až teď viděl napsané. Už je to opraveno, všem pohoršeným se omlouvám ;-) 

Liverpool Sightseeing #1

Dostávám se trošku do skluzu, protože začal jsem se připravovat na hodiny do školy, takže to jde více ztuha :-)

Jeremyho, Kelly a Robin už znáte, napravo pak Tara z NYC a v blondýnka v pozadí je Angličanka Hannah.

Den 6: V sobotu jsme se vydali na první výpravu za památkami liverpoolského centra. Dá se říct, že v Liverpoolu žijeme, ale tohle odpoledne jsme byli čistokrevní turisté. Naše milá spolužačka a pro dnešní den i průvodkyně Hannah z Yorkshire nám ukázala několik nejhezčích liverpoolských míst. Začali jsme jak jinak než obědem (ehm) na jedné z rušnějších liverpoolských ulic - Bold Street, nicméně 6 liber za jídlo pro dva je na zdejší poměry velmi slušné. Všudy přítomné nadídky slev ve výlohách obchodů nenechali chladnou ženskou část naší výpravy a po menší "shopping spree", jak to američané s úsměvem nazývají, jsme pokračovali do doků. Liverpool nabourává mnou zažitý stereotyp, který vidí doky jako jednu z nejošklivějších a zároveň poměrně nebezpečnou část města, do které se turisté zpravidla nevydávají (např. osobní zkušenost ze skotského St. Andrews, zasvěcení vědí :-). V Liverpoolu jsou však doky součástí světového kulturního dědictví UNESCO a tak oblíbeným turistickým cílem - pouliční atrakce, obchody a galerie. My jsme se vypravili do Albert Dock, což jsou v podstatě staré přístavní sklady předělané na byty, obchůdky, hospůdky, muzea a galerie. Jednu z nich jsme i navštívili - Tate Liverpool - galerii moderního umění, protože si ji vyžádala jedna z amerických kolegyn studujících na Hope Universiry Art&Design. Známější muzeum námořnictví a především pak muzeum Beatles někdy příště. Celkově jsou liverpoolské doky úžasné místo, za zmínku stojí určitě The Port of Liverpool Building, The Royal Liver Building a Cunard Building, více řeknou fotky (to jsou ty první dvě) a kdo bude mít zájem tak Wiki :-) Dojem trochu kazí stavební práce na silnicích, ale i na některých ze slavných budov. Jsou to nejspíš nedodělky z příprav na liverpoolský rok kultury. Snad bude brzy kompletně hotovo.

Obchůdky, galerie a vůbec celé docky nám zabrali několik hodin, začalo se stmívat a na večer byla v plánu oslava Kellyiných narozenin, takže už jsme začali pomalu vracet na autobus. Udělali jsme už jen malou odbočku zkrz Mathew Street, ve které je nejznámější liverpoolský klub - The Cavern Club. Tam mimojiné začínali i Beatles. To jen tak abychom věděli, kde je, až se tam příště vypravíme.

Nenechte se zmást, dveře na obrázku jsou falešné a reprezentují jen symbolicky původní vstup do Cavern Clubu. V současnosti je klub asi o 30 metrů vedle :-)

Liverpool '08

Liverpool byl pro rok 2008 zvolen evropský městem kultury a teprve páteční večer jsem poznal, jak moc to berou liverpoolané vážně a jak moc jsou na to pyšní. Rozhodně mě potěšilo, když jsem zjistil, že Liverpool, do kterého se chystám na exchange, je evropským městem kultury pro rok 2008. Spousta zajímavých koncertů a jiných eventů, zdarma otevřené galerie a jiné vymoženosti rád navštívím a využiju. Oficiální zahájení proběhlo vpátek 11.1.2008 v symbolických 20:08 (případně pak 08:08pm pro naše americké kolegy) a já jsem byl u toho :-)

Den 5: Do centra na zahájení se chystali snad všichni exchange studenti a i většina místních, ale bohužel jsme organizaci trochu podcenili a v centru jsme se dohromady už nesešli. Nicméně i tak jsme si večer ve čtyřech náramně užili. 

Zleva: Robin, Kelly, Jeremy (všichni USA) a já!

Jinak první jízda taxíkem byla trochu zklamání, protože jsme jeli obyčejným fordem a ne cool black cabem, tak typickým pro UK. Prý jsou dražší, ale hned druhý den jsme s nim jeli a pokud si dobře pamatuju, tak to stálo stejně. Ale zpátky k oslavám evropského města kultury. Když jsme dorazili, tak už byla Lime Street před St. George's Hall, kde se akce konala, pořádně zaplněná. Dvě obrovské obrazovky, dva obří jeřáby, spodní podium a druhé kontejnerové podium přímo na střeše St. Georges Hall, muzikanti na střeše budov okolo včetně radiové věže (St. John's Beacon) a 40 metrů vysokého památníku bitvy u Waterloo (Wellington's Column). Show začala přesně v 20:08, muzika, klipy na obřích obrazovkých, akrobaté spuštění z jeřábů a trocha pyrotechniky vytvořili opravdu impresivní úvodní show. Celkový build-up by však naprosto přetržen, když místo nějakého efektního nástupu kapely, vystoupili ze spuštěného kontejneru "artists of Liverpool", pro mě samozřejmě naprosto neznámí a jak jsem zjistil později, tak i pro většinu místních. Nicméně později jsme se dočkali "výjimečných" The Wombats, kteří při své výjímečnosti zahráli jeden song a ještě z playbacku, takže celkem zklamání, ani rozmlácené nástroje to nezachránily :-) Největší hvězdou večera a pro mě zároveň největším zklamáním byl Ringo Starr, ztracený to liverpoolský brouk. Speciálně složená písnička pro tuhle událost teda zněla dost lacině, moc práce určitě nedala ("Liverpool I left, but I've never let you down" - v případě dalšího zájmu si to najděte na youtube).  Ale co je nejdůležitější - od pondělí se bude prodávat CD s novým hitem!! ;-) 

No a to bylo všechno, dva songy na živo a balíme, celá show netrvala ani hodinu, škoda, připravené to bylo dobře. Např. projekce imaginární ekvalizéru na sloupy St. George's Hall a vůbec celá světelná show byla úchvatná, kytaristé v 50ti metrových výškách, bubenické soubory na střechách budov či synchronizovaný ohňostroj po celém náměstí, to všechno bylo opravdu dechberoucí. Mno hudebně to asi měla být jen taková ochutnávka před sobotním koncertem v místní Echo aréně, který jsem ale já už bohužel nenavštívil. 

Show sice skončila, ale noc teprve začala. Po chvilce bloudění centrem jsme se pozeptali všudypřítomných stewardů, kde najdeme nějakou tradiční anglickou hospůdku, a konečně našli - Doctor Duncan.

Opravdu zážitek, desítka různých druhů tradičních anglických piv, uplně plno a všichni se baví se všemi. Pro nás to byla příležitost se lépe poznat nejden navzájem, ale i sběžně se seznámit s několika místními. Samozřejmě nejjednušším tématem hovoru je v Liverpoolu fotbal a především pak slavné vítězství ligy mistrů z roku 2005, na kterém se podíleli i čeští hráči Šmicer a Baroš. A vůbec celý český tým a jeho hráči jsou poměrně oblíbení. 

"And oh, the big guy ... what's his name? ... Koller? Yeah!" 

Američtí kolegové byli z atmosféry stejně nadšení jako já a nakonec jsme si slíbili, že se sem ještě musíme vrátit :-)

First class

Další dva dny utekly jako voda a je na čase, abych opět poreferoval a nezklamal tak své věrné čtenáře :-)

Den 3: Ve středu třetí den pobytu jsem toho mnoho na práci neměl, za řeč stojí jedině induction program v knihovně. Knihovna je pro mě překvapivě zdaleka nejrušnější místo celého kampusu. Zatímco po škole se lidé spíš trousí než cokoliv jiného, tak knihovně praská ve švech a davy lidí proudí dovnitř i ven. Systém studia je v Anglii trošku odlišný, méně hodin ve škole, více hodin strávených u knih a článků, uvidíme jak se s tim vyrovnám. Knihovna na Liverpool Hope je velmi impresivní, ale obrovské množství titulů a nepřeberné sbírky časopisů z ní však dělá hotové bludiště. Ale co, business a marketing sekce začíná číslovou 600.000 a víc vědět nepotřebuju. Teda kromě toho, že mam vždycky zkontrolovat, jestli někdo nestojí mezi pohyblivými regály ve chvíli, kdy s nimi manipuluju při hledání vytoužené knihy :-) Za zmínku také stojí, že knihovna je normálně otevřena do pozdních nočních hodin a v období zkouškové dokonce 24/7 - asi pro opravdové fajnšmekry. Bohužel jsem si nevzal sebou foťák, ale to v brzké době napravim. 

Den 4: Tak dneska (jestli to stihnu dopsat do půlnoci ... aspoň té místní) konečně přišlo na řadu zapisování předmětů. Měl jsem nejdřiv trochu obavu jít za vedoucí katedry business a marketingu a lámanou angličtinou ji vysvětlovat, že mam od školy povolené studovat i master level kurzy :-) Nicméně jsem to zvládnul a zapsal si první dva předměty a další dva předběžně dohodnul. Všichni učitelé jsou tu totiž nesmírně milí, což někdy působí až trochu neuvěřitelným dojmem. Např. v kabinetě profesora Moultona jsme spolu s kolegyní z Hong-Kongu kvůli podpisu na registrační papír strávili více jak půl hodiny poslechem nahrávek jeho ranního pořadu v místním rádiu. Rozumněl jsem polovinu, ale při každém náznaku vtipu jsem se smál, abych mu udělal radost - a skoro bych řekl, že jsem uspěl :-) Další schůzka s vedoucí marketingového kurzu proběhla také v přátelském duchu a hned po ní jsem se "zůčastnil" své historicky prvního kurzu na Liverpool Hope - zmíněného marketingu. Velmi slabá účast podpořila už tak velmi přátelskou atmosféru celého kurzu :). Byl jsem mile překvapen, že rozumím výkladu, slidům i otázkám. Studená sprcha však přišle ve chvíli, kdy promluvili studenti. Tohle že je taky angličtina? Jako liverpoolský akcent je proslavený, ne nadarmo jím mluví záporňáci v anglických seriálech, ale tohle bylo jak z jiné planety. Těžko popisovat na stránkách blogu, to se musí slyšet. Nicméně po chvilce si člověk zvykne na všechno a pochytil jsem i pár myšlenek od studentů. Zítra mě čeká další kurz a zbytek až příští týden. Musím říct, že po dnešní zkušenosti se celkem těším!

Edit: Jsem si plně vědom toho, že bez fotek je to hodně o ničem, takže se omlouvám a od zítřka se budu snažit být poctivější fotograf. Tady je link na mé první liverpoolské album, kde několik dalších fotek.

Liverpool Hope

V pondělí mi začal dlouho očekávaný vyměnný pobyt v anglickém Liverpoolu, na který jsem vyjel v rámci programu evropského studijního programu Erasmus. Tady jsou první dojmy po dvou dnech strávených v Hope Parku, univerzitním kampusu Liverpool Hope University.

 

Den 1: Trasu Praha - Manchester - Liverpool utekla jako voda. Jednak jsem potkal dvě milé slečny, které se vracely z rodinného kruhu zpět do svých anglických jobů a se kterými cesta rychleji uběhla. No a druhak proto, že jsem větší část cesty prospal :-) Kromě menšího zaváhání při odjezdu z letiště v Manchesteru proběhla cesta bez problémů a tak jsem už ve čtyři místního času byl na místě v Gateway budově a začal se seznamovat s ostatními exchange studenty. Rychle jsem se prošel uvodním slovo koordinátorů a šel se ubytovat. Přivítala mě malá místnůska v komplexu kolejí s naprosto nevyslovitelným jménem - St. Etheldreda Halls, které naštěstí nikdo nepoužívá. Hned první noc přisla neohlášeně realita staré dobré anglie č. 1 - zima! Jediné topení v mísnosti, které jakš takš zvládá vyhřát mísnost přes den, je na noc ne

smyslně vypnuto a nezbývá než se pořádně zachumlat. Ouch .. přikrývka se podobá spíše ubrusu než peřině :-) Hned druhý den jsem si zašel do mallu koupit pořádnou deku a k tomu i lepší polšťář. 

Den 2: Hlavním programem druhého dne je orientace ve škole. Přivítání se zástupci různých oddělení, seznámení s dalšími exchange studenty, prohlídka školym, registrace do systému ... to byl ve stručnosti program. Zlatým hřebem byl však oběd v menze. Realita staré dobré Anglie č. 2 - jídlo stojí za prd. A prý bývalo ještě hůř, jak nám s žertem oznámil exchange koordinátor Abdul z Pákistánu. Jinak většina mých kolegů cizinců je z USA a Německa, ale pak jsou tu zastoupeny i další země jako Malta, Nigérie, Indie, Švédsko, Hong-Kong a některé další. Dohromady asi dvacítka lidí roztroušených po různých oborech školy. Snad bude příležitost je lépe poznat i mimo školu.

Novoroční předsevzetí

Vítám všechny na svém blogu!

Novoroční předsevzetí si zpravidla nedávám, ale letos jsem se rozhodl udělat výjimku a jedno podstoupit. Asi už správně tušíte, že to má co do činění s řádky, které právě čtete. Je to tak, rozhodl jsem se vylézt z internetové jeskyně a přidat milionům bloggerů na světě. Součástí mého předsevzetí je i příspívat alespoň jedenkrát týdně, tak uvidíme. Jasné je, že příštích několik měsíců rozhodně bude o čem psát, ale o tom později.