Skotsko '08 - Edinburgh

Tak po menší odmlce pokračujeme ve skotském road tripu, držme si kilty, míříme do hlavního města Edinburghu!

Zhruba 800 mil za námi a dneska už víme že dalších 500 nás ještě čekalo. Z Aberdeen jsme vyrazili hned ráno a 130 mil do Edinburghu po dálnici uteklo jako voda, do centra jsme projeli bez problémů, 5 otoček kolem jednoho bloku než si holky uvědomily, že spletly ulici ... pak už jsme hostel našli bez problémů. Aby taky ne, bývalý kostel se nedal zrovna přehlédnou, stačilo být ve správné ulici :-)

Do Edinburghu jsem zavítal i loni cestou zpět domu z malinové brigády, takže jsem byl zvolen průvodcem - ostatně v centru jsem už jako doma. No pro jistotu jsme se ještě nechali provést od profíků, první den sice na sraz u Starbucks nikdo nedorazil, ale druhý den dopoledne už ano. Takže jsme si nejdříve prošli město sami svým tempem a druhý den znova nejdůležitější místa v centru okolo hradu se zajímavým a poutavým vyprávěním plným historek a pověstí. Mimochodem, tihle tour guides v Edinburghu pracují 'zadarmo'. Samozřejmě jsme naší průvodkyni ochotně dali nějaké to dýško, ale ve srovnání s 'komerčními' nočními prohlídkami města za deset liber je to zajímavý koncept. 

A cože jsme všechno viděli a co určitě v Edinburghu nevynechat? Jako první jsme vyšlápli na vrchol k hradu, více jak 1000 let starý a stále ve skvělé kondici. Dovnitř jsme sice nešli, ale i výhled z nádvoří je krásný. Mimojiné na George Herriot School, která byla J. K. Rowlingové inspirací pro kouzelnickou školu Harryho Pottera. K tomuto tématu jsme samozřejmě navštívili i The Elephant House - aneb kavárna, kde J. K. Rowlingová jako chudá spisovatelka sepsala první knihu o Harrym Potterovi, protože díky vlídnému personálu ji to vyšlo levněji než si pronajímat byt. No dneska je to nejbohatší Britka a majetkem strčí s přehledem do kapsy i královnu. Nápis ve výloze hlasí - rodiště Harryho Pottera, ale točíme i pivo :-) Podobně pak i Deacon Brodie's House láká fanoušky charakteru Dr. Jekyll and Mr. Hyde, jehož inspirací byla skutečná postava Deacona Brodieho. 

Z hradu pak vede The Royal Mile až dolu ke královskému paláci a nově také ke skotskému parlamentu. Ach skotský parlament ... už jsem psal, že hodiny projektového managementu jsou věnované výhradně jemu. Více jak 10x překročený původní čtyřicetimilionový (liber) rozpočet a dvakrát delší doba výstavby rozděluje Skotsko na dvě části - jedni v něm vidí pouze a jen národní ostudu, druzí skvost postmoderní architektury a národní chloubu. Přiklánim se k názoru, že kdokoliv parlament navštíví a zúčastní se prohlídky, se automaticky zařadí do druhé skupiny. Mě osobně naprosto fascinoval a uchvátil, architekt Miralles byl génius - budiž mu země lehká.  

Tak třeba tyhle okna jsou vysouvací a mají v sobě zabudovanou pohodlnou sedačku. Měly by sloužit jako prostor k odpočinku a hlubokému přemítání a vést tak ke geniálním nápadům a myšlenkám. Navíc aby budova nevypadala uniformně, tak je každé trochu jinak veliké - co na tom, že každé stálo v přepočtu půl milionu korun že? :)

Na konci The Royal Mile jsou dvě možnosti kam se vydat - doprava na Arthur's seat na sopečném vrcholu, což je celkem výšlap, který Tara nebyla ochotna podstoupit. Takže jsme si to vynahradili nalevo na Calton Hill, což je taková miniverze hory, ale i tak nabízí úžasný výhled na město. 

Celodenní putování jsme zakončili nejprve v útulné hospůdce jejíž jméno jsem zapomněl, ale ochutnali jsme národní skotskou specialitu - haggis. No podle popisu se mi to zdálo povědomé, a i když můj kulinářský slovník je poněkud omezený, tak jsem tušil správně, je to něco mezi tlačenkou a jitrnicí :-) Taře se udělalo zle jen z přestavy jídla uvařeném ve skopovém žaludku, ale holky z Německa se po tom mohly utlouct :) Druhé zakončení jsem pak absolovoval sám, Eva a Tara se šli bát na noční prohlídku edinburgských zákoutí a já jsem s notebookem prošel rušnou uličku plnou barů a kaváren mimojiné hledajíc nějaký internetový hot spot, protože hostely ve Skotsku po internetové stránce výrazně zklamaly. Sice jsem zadarmo připojení nenašel, ale za to jsem prohodil pár slov s místními, zdokonalil porozumění skotskému akcentu, který se loni zdál nemožný, ale proti hard-core liverpoolskému je to v podstatě královská angličtina. Rád bych zmínil, že lidé v Edinburghu jsou jedni z nejpříjemnějších, které jsem na cestě potkal. Ani jsem se nemusel moc snažit a spousta z nich se mnou dala do řeči, podělili se o zajímavé historky a vždycky rádi poradili. Což obecně platí o věština Skotů - aspoň takový dojem jsem získal. 

Dva dny v Edinburghu byly posledními ve Skotsku, další den jsme vyrazili směr Newcastle! 

(Obrázky - skotská vlajka z kytiček, pohled na Princess Street, hrad "zezadu", naše průvodkyně, Tara a v pozadí George's Herriot School, The Elephant House, budova skotského parlamentu, hlavní debatní místnost, okna a jejich "contemplated space", High Street + Royal Mile - těžko byste hledali prestižnější název pro ulici :), pohled z Calton Hill na Princess Street, Sarah a Eva z Německa)

Zbytek fotek jako vždycky na Picasa zde a zde!

Skotsko '08 - Isle of Skye, Loch Ness

Třetí den naší cesty byl původně vyhrazen pro Loch Ness, ale už v průběhu prvních dvou dnů se mi podařilo holky přesvědčit o tom, že Isle of Skye je asi tak 10x zajmavější a i když je Loch Ness povinnost na naší cestě navštívit, zase tolik k vidění toho tam není. Proto jsme přesměrovali čas ve prospěch Isle of Skye a vyplatilo se! Z původní kratší trasy se stala komplet okružní jízda celého ostrova i s návštěvou destilérky.

Příroda na Isle of Skye je nádherná, nic podobného jsem ještě neviděl a doslova jsem si ho zamiloval. K tomu určitě také přispělo nádherné počasí, které jsme ten měli. Je vidět že ostrov je vystaven celkem krutým klimatickým podmínkám a tak zvlášť teď po zimě připomínají některé části ostrova spíš měsíční krajinu - ale v dobrém slova smyslu. Až do městečka Portree je ostrov celkem “obydlený” a určitý ruch tu je. Navíc Portree je opravdu krásný, což taky dokládá jeho turistická obliba, pomalu všechny domy fungují v létě jako Bed&Breakfast.

Kamkoliv dál už ale potkáte pouze ovečky a farmáře + rybářských vesnic. Aspoň tak to na mě působilo. Čím dále na sever jsme jeli, tím více jsem měl pocit, že jsem “na konci světa”. I silnice se časem zúžila zhruba na šířku našeho auto a vyhnout se protijedoucím lze jen na určitých místech. Což ale nebyl problém, protože jsme za 2 hodiny potkali dohromady asi tři auta. To už jsou větší součástí dopravního provozu ovečky - kolikrát jsme museli zastavovat a nechat je přejít. Potkat ceduli s nápisem “konec světa - 1 míle”, tak tomu i věřím a obracíme :-) Musim říct, že na Skye jsem se za volant moc nehrnul, abych si mohl přírodu opravdu vychutnat.

Při zpáteční cestě z konce ostrova jsme se zastavili v jediné, o to však vyhlášenější, whiskey destilérce na Skye. Samozřejmě prohlídka destilérky byla ve skotském plánu, měli jsme několik vytipovaných cílů, ale nakonec jsme zaimprovizovali a zastavili zde. Bohužel se vnitřek nemůže fotit, prý i přesný tvar kotlů jen součástí výrobního tajemství. Za necelou hodinu jsme pronikly do tajemství výroby whiskey, jen o degustaci jsem byl jako řidič ochuzen. Každopádně od teď, když narazím v obchodě na 15 letou Talisker Whiskey, budu moct zasvěceně přikyvovat - spíše tmavší, sladší a velmi silná, s výraznou kouřovou chutí a nádechem třešní, jako výsledek dodatečného pětiletého uskladnění v sudech, jejichž původním obsahem byly právě třešně :-) Tak.

Z Isle of Skye jsme vyrazili nejkratší cestou k Loch Ness, abychom stihli zahlédnout Nessie ještě před tím, než se uloží ke spánku. Bohužel se nepovedlo, schovala se před námi, ale i tak nemáme nejmenší pochyb o její existenci. První, kam jsme u Loch Ness zamířili, byl jak jinak než obchod se suvenýry - ach ty holky, někdy mi přišlo, že klíčenka s lochnesskou příšerou je pro ně důležitější než samotné jezero :) Bohužel vstup na nejznámější hrad Urquhart Castle byl nesmyslných 10 liber, což jsme radši oželeli. Co k tomu říci, i když jezero a celá přiroda kolem je nádherná, tak takových jsme viděli po cestě desítky.

Na večeři jsme zajeli ještě trochu severněji do Inverness - hlavního města Highlands, a pak už tradá do našeho hostelu v Aberdeenu, kam jsme dorazili někdy před půlnocí - jednoznačně nejnáročnější, ale zároveň jeden k nejkrásnějších dnů ve Skotsku.

Popis k fotkám: 

Telefonní budka na Isle of Skye, jednoznačně moje nejoblíbenější fotka ze Skotska!

Přístav v Portree

V pozadí skalní formace známá jako "Old man" - stařec.

Ovečky!

S jednoproudou silnicí jsme si bohatě vystačili.

Talisker Whiskey Distillery

Urquhart Castle u Loch Ness - povšimněte si záhadného stínu ve vodě ;-)

Řeka Ness v Inverness.

Skotsko '08 - Cesta směr Isle of Skye

Druhý den jsme ještě po menších nákupech v Glasgow vyrazili dál na sever směr Isle of Skye, kam jsem se chtěl podívat především já, ale při plánování stačilo holkám ukázat pár fotek a nebylo o čem - Isle of Skye je povinnost při návštěvě severní části Skotska!

Ještě před tím nás čekalo zhruba 300 mil úžasné skotské přírody. Jeli jsme skoro celý den a samotná jízda byla zážitkem. Spousta nádherných jezer (Lochů) mezi vysokými štíty highlands, malebné skotské vesničky nebo třeba úseky, kde na živou duší nenarazíte nenarazíte hodinu - pokud nepočítám soby :-) První, na kterého jsme narazili, ale asi byl vycpaný pro turistický efekt nebo nevim, protože se ani nehnul, když jsem před ním dupnul na brzy, protože vypadal, že se chystá přejít silnici. Značek varujících před “přecházejícími soby” bylo více než všech ostatních dohromady a tohle asi byla jakási interaktivní varianta.

I když naším směrem vede pouze jedna hlavní silnice, tak se mi podařilo v jeden moment špatně odbočit a protože holky v téhle části jízdy hromadně spaly, tak jsem na to přišel až po 30 mílích. Byla to první a poslední zajíždka, kterou jsme udělali, holky si z toho vzaly ponaučení a pomáhaly navigovat.

Na cestě jsme mimo jiné projeli kolem Ben Nevis - nejvyšší skotské hory, ale nejzajímavějším místem byl určitě hrad Eilean Donan Castle. Díky své dokonalé poloze na břehu jezera přilákal už mnoho filmařů a objevil se např. ve filmech Highlander s Christopherem Lambertem, bondovce Jeden svět nestačí nebo oskarové pokračování Elizabeth s Cate Blanchet.

Odtamtud už to byl jen kousíček ke Skye Bridge, který spojuje pevninu s ostrovem, a tak i k našemu hostelu. Mary Sauce’s Lodge získává ode mě cenu za nejživější a nejlepší hostel na naší cestě. K večeři jsme si dali lososa, což je na Isle of Skye povinnosti ochutnat, protože právě tady dostanete ty nejčerstvější a nejlepší v celém království. A opravdu, byl vynikající. Zbytek večera jsme si povídali s cestovateli z Londýna, kteří ale byli z celého světa - mimojiné Kanada, Nový Zéland nebo Austrálie. Ti všichni nám vynachválili Isle of Skye přímo do nebes, takže jsme se už nemohli dočkat dalšího dne!

Tak to jsem já ... na vrcholu světa!

Skotsko '08 - Glasgow

Tak jsem zpět ze Skotska, plný dojmů, zážitků, zajímavostí, mnohé na srdci, ale málo času to přenést na web. V následujících dnech se pokusim sepsat nějaký zajímavý cestopis z celé cesty - 1329 mil, takže bude o čem psát - jen to bude trvat déle.

Den 88: Vyrazili jsme hned brzo ráno na letiště pro zarezorvované auta, nebyl to objednaný Golf, ale podobný Opel Astra 1.6, v podstatě nová, na tachometru svítilo něco málo přes 4 tisíce mil. Malý nákup a pak směle směr Glasgow. Pár kruhových objezdů s roztřesenýma rukama, ale pak už šlo všechno hladce a prvnícg 300 mil oběhlo jako voda. Na cestě do Glasgow jsme se zastavili v Carlisle, kde jsme trochu symbolicky překročili hranici Anglie a Skotska. 

Glasgow jsme projeli ani nevim jak, najednou jsme byli v centru, jedna otočka kolem bloku, ve kterém byl hostel, jeden průjezd zákazem vjezdu a už jsme stáli v 10 patře parkovací budovy. Cestou jsme míjeli ohromný stadion Celticu Glasgow, trochu jsem se ještě ze začátku bál něco vymýšlet a sjet z naplánované trasy, takže jsem neměl možnosti si ho důkladněji prohlédnout. Dorazili jsme trochu později než jsme plánovali, což bude mimochodem dost typické pro celou cestu, protože jsme naplánovali trochu více, než by možná bylo potřeba. Po prvních pár krocích centrem jsme se rozhodli naskočit na vyhlídkový autobus, který nás za hodinu a půl provezl po celém Glasgow a mohli jsme si tak prohlédnout všechna důležitá místa. 

Největší dojem na nás udělala univerzitní budova, i když vetřít se přímo na campus nejstarší skotské univerzity a čtvrté nejstarší v anglicky mluvících zemích se nám nepodařilo, protože už bylo pozdě. Taky budova radnice s nádherným mramorovým schodištěm určitě stojí za zmínku a vůbec celé St. George's Square se sochami významných Skotských postav bylo pěkné. Největší monument, jak je ve Skotských městech zvykem, patřil spisovateli, který se velkou měrou zasloužil o skotskou národní hrdost tak, jak ji známe - Walter Scott. 

Celkově na mě Glasgow udělalo dojem, architekturou se snadno vyrovná hlavnímu městu Edinburghu a v mnohém ho i často předčí. I "obyčejné" bloky budov nejsou až tak obyčejné, stačí zvednou hlavu a obdivovat spoustu krásných detailů. Naši procházku jsem zakončili v hospůdce a pak už zhruba o půlnoci spát po velmi náročném dni.