Zhruba 800 mil za námi a dneska už víme že dalších 500 nás ještě čekalo. Z Aberdeen jsme vyrazili hned ráno a 130 mil do Edinburghu po dálnici uteklo jako voda, do centra jsme projeli bez problémů, 5 otoček kolem jednoho bloku než si holky uvědomily, že spletly ulici ... pak už jsme hostel našli bez problémů. Aby taky ne, bývalý kostel se nedal zrovna přehlédnou, stačilo být ve správné ulici :-)
Do Edinburghu jsem zavítal i loni cestou zpět domu z malinové brigády, takže jsem byl zvolen průvodcem - ostatně v centru jsem už jako doma. No pro jistotu jsme se ještě nechali provést od profíků, první den sice na sraz u Starbucks nikdo nedorazil, ale druhý den dopoledne už ano. Takže jsme si nejdříve prošli město sami svým tempem a druhý den znova nejdůležitější místa v centru okolo hradu se zajímavým a poutavým vyprávěním plným historek a pověstí. Mimochodem, tihle tour guides v Edinburghu pracují 'zadarmo'. Samozřejmě jsme naší průvodkyni ochotně dali nějaké to dýško, ale ve srovnání s 'komerčními' nočními prohlídkami města za deset liber je to zajímavý koncept.
A cože jsme všechno viděli a co určitě v Edinburghu nevynechat? Jako první jsme vyšlápli na vrchol k hradu, více jak 1000 let starý a stále ve skvělé kondici. Dovnitř jsme sice nešli, ale i výhled z nádvoří je krásný. Mimojiné na George Herriot School, která byla J. K. Rowlingové inspirací pro kouzelnickou školu Harryho Pottera. K tomuto tématu jsme samozřejmě navštívili i The Elephant House - aneb kavárna, kde J. K. Rowlingová jako chudá spisovatelka sepsala první knihu o Harrym Potterovi, protože díky vlídnému personálu ji to vyšlo levněji než si pronajímat byt. No dneska je to nejbohatší Britka a majetkem strčí s přehledem do kapsy i královnu. Nápis ve výloze hlasí - rodiště Harryho Pottera, ale točíme i pivo :-) Podobně pak i Deacon Brodie's House láká fanoušky charakteru Dr. Jekyll and Mr. Hyde, jehož inspirací byla skutečná postava Deacona Brodieho.
Z hradu pak vede The Royal Mile až dolu ke královskému paláci a nově také ke skotskému parlamentu. Ach skotský parlament ... už jsem psal, že hodiny projektového managementu jsou věnované výhradně jemu. Více jak 10x překročený původní čtyřicetimilionový (liber) rozpočet a dvakrát delší doba výstavby rozděluje Skotsko na dvě části - jedni v něm vidí pouze a jen národní ostudu, druzí skvost postmoderní architektury a národní chloubu. Přiklánim se k názoru, že kdokoliv parlament navštíví a zúčastní se prohlídky, se automaticky zařadí do druhé skupiny. Mě osobně naprosto fascinoval a uchvátil, architekt Miralles byl génius - budiž mu země lehká.
Tak třeba tyhle okna jsou vysouvací a mají v sobě zabudovanou pohodlnou sedačku. Měly by sloužit jako prostor k odpočinku a hlubokému přemítání a vést tak ke geniálním nápadům a myšlenkám. Navíc aby budova nevypadala uniformně, tak je každé trochu jinak veliké - co na tom, že každé stálo v přepočtu půl milionu korun že? :)
Na konci The Royal Mile jsou dvě možnosti kam se vydat - doprava na Arthur's seat na sopečném vrcholu, což je celkem výšlap, který Tara nebyla ochotna podstoupit. Takže jsme si to vynahradili nalevo na Calton Hill, což je taková miniverze hory, ale i tak nabízí úžasný výhled na město.
Celodenní putování jsme zakončili nejprve v útulné hospůdce jejíž jméno jsem zapomněl, ale ochutnali jsme národní skotskou specialitu - haggis. No podle popisu se mi to zdálo povědomé, a i když můj kulinářský slovník je poněkud omezený, tak jsem tušil správně, je to něco mezi tlačenkou a jitrnicí :-) Taře se udělalo zle jen z přestavy jídla uvařeném ve skopovém žaludku, ale holky z Německa se po tom mohly utlouct :) Druhé zakončení jsem pak absolovoval sám, Eva a Tara se šli bát na noční prohlídku edinburgských zákoutí a já jsem s notebookem prošel rušnou uličku plnou barů a kaváren mimojiné hledajíc nějaký internetový hot spot, protože hostely ve Skotsku po internetové stránce výrazně zklamaly. Sice jsem zadarmo připojení nenašel, ale za to jsem prohodil pár slov s místními, zdokonalil porozumění skotskému akcentu, který se loni zdál nemožný, ale proti hard-core liverpoolskému je to v podstatě královská angličtina. Rád bych zmínil, že lidé v Edinburghu jsou jedni z nejpříjemnějších, které jsem na cestě potkal. Ani jsem se nemusel moc snažit a spousta z nich se mnou dala do řeči, podělili se o zajímavé historky a vždycky rádi poradili. Což obecně platí o věština Skotů - aspoň takový dojem jsem získal.
Dva dny v Edinburghu byly posledními ve Skotsku, další den jsme vyrazili směr Newcastle!
(Obrázky - skotská vlajka z kytiček, pohled na Princess Street, hrad "zezadu", naše průvodkyně, Tara a v pozadí George's Herriot School, The Elephant House, budova skotského parlamentu, hlavní debatní místnost, okna a jejich "contemplated space", High Street + Royal Mile - těžko byste hledali prestižnější název pro ulici :), pohled z Calton Hill na Princess Street, Sarah a Eva z Německa)
Žádné komentáře:
Okomentovat