An unordinary week in Liverpool

Skoro se mi nechce věřit, že jsem 14 dní nic na blog nenapsal, takže je na čase to dohnat. Ještě před tím než dokončím report ze skotkého road tripu, tak udělám menší vsuvku o každodenním životě tady v Liverpool, který je důvodem, proč nemam čas na psaní blogu. Na začátku jsem psal, co mě ve škole čeká a nemine na konci semestru, podle očekávání jsem všechno odložil na později a teď za to platim. Samozřejmě nejsem sám, takže posledních pár dní míváme více než cokoliv jiného mini party v knihovně :)

První test

Ve středu 30. jsem si napsal svůj první test, na který jsem se připravoval skoro 14 dní. Dvě dopředu známé otázky, 1000 slov ke každé a 2 hodiny času. Zadání by se dalo přeložit asi takhle: naučte se všechno, co jsme probírali během semestru a nezapomeňte k tomu přečíst všechny materiály, které jsem vám doporučila, no a pak to sepište rychlostí světla za dvě hodiny tak, abych to po vás pokud možno přečetla. Poslední dva dny jsem se učil s horečkou, na test samotný jsem měl už přijatelných 37,5°C, tak to snad nějak klapne. Ve středu a ve čtvrtek jsem se v klidu vyléčil a pátek už zase začal pracovat na další seminárce pro projektový management, několikrát zmiňovaná práce o stavbě skotského parlamentní budovy. 

(Skoro) konec přednášek

V pátek mi také skončily přednášky třech předmětů, které jsem měl od začátku semestru a pokračuje pouze business etika, která začala později. Jednou týdně 3-hodinový seminář je asi uplně nejzajímavější předmět, který tu mam. Je to jeden z pokročilejších kurzů a je nás zhruba skupina patnácti lidí. Z toho 6 z Nigérie a 5 z Číny, jejich jména si zatim nepamatuju (až na Mohammeda, to se pamatuje pěkně:) Will z Walesu, Patrice ze San Francisca a Julie z Francie. Kontrétně Patrice si mě získala hned při první hodině, protože byla na semifinále ligy mistrů - a zadarmo. Trochu mě mrzí, že jsem ji nepotkal dříve :-) Zpátky k etice, typický povídací předmět, ale opět neskutečně zajímavý díky velké rozmanitosti názorů a vzhledem k tomu, že mě tutorka Donna už zná, tak i takový mnohem méně stresující. 

Semifinále ligy mistrů Liverpool - Chelsea

Fotbal byl v posledních 14ti dnech jedním z hlavních témat, 2x se kompletně celý kampus sešel u projektoru ve studentských prostorách a 2x smutně odcházel. Poprvé po neuvěřitelném vlastním golu v 95. minutě a po druhé po konečném vyřazení. Těžko se popisuje, jak to tady místní prožívají, život se skoro zastaví, ulice jsou prázdné už pomalu několik hodin před výkopem a půlka města je na Anfield Road, ať už přímo na stadionu nebo před obřím plátnem venku a druhá půlka přikovaná u televizí ať už v hospodách nebo doma. I při dvou brankovém rozdílu všichni věřili v obrat a když Babel pět minut před koncem nastavení snížil, tak se rozpoutalo doslova peklo. No bohužel to nevyšlo, celkově 4:3 pro Chelsea a sen o třetím finále během 4 let pro Liverpool se rozplynul. Mrzí mě to, protože být u vítězství Liverpoolu v Lize mistrů by byl jeden z těch zážitků, které si pomocí Mastercard nekoupíte - priceless. Mno ale ve finále je sousední rival z Manchesteru, takže i když to ode mě bude trochu zrada Liverpoolu, tak se asi 21. května vypravim k plátnu u Old Trafford a vychutnám si vítězství tam.  

Beatles night

Od fotbalu se přesuneme k dalšímu liverpoolskému symbolu. Čas se nám krátí a ještě je několik věcí, které musím v Liverpoolu vidět než odjedu. Jednou z nich byla návštěva The Cavern Clubu - nejslavnějšího liverpoolského klubu, kde Brouci začínali svoji kariéru a hráli tu během dvou let skoro 300x. Jak už jsem řikal, ne každý má čas, někdo už v klubu byl, takže nakonec jsme byli čtyři v poměrně tradiční a osvědčené sestavě - já, Kelly, Robyn a Holly. Nejdříve jsme  rozehřáli v Cavern Pub se spoustou suvenýrů a relikvií a pak už do poloprázdného The Cavern Clubu, kde samozřejmě byla živá muzika jako každý den, ale nic až tak zajímavého, aby se klub naplnil. Nám to samozřejmě bohatě stačilo a náramně jsme si to užili. Nejvíc určitě Robyn, kterou frontman vytáhl na podium, vrazil ji do ruky kravský zvon a zapojil ji do produkce. Kdo z nás může říct, že hrál v Cavern clubu, že? Celá akce byla taky výjimečná tim, že jsem se po několika měsících opět stali naprosto nefalšovanými turisty, co obdivují a fotí na co přijdou. Kdybychom někomu řekli, že jsme v Liverpoolu strávili už skoro půl roku, tak by nám rozhodně nevěřil :-) (já jsem si bohužel foťák zapomněl, takže fotky jsou vypůjčené od holek)

Strawberry Fields

Beatles nálada nám vydržela i do druhého dne, takže jsme se ve stejném složení vypravili do Woolton Village, velmi přepychová část Liverpoolu (ještě více než okolí našeho campusu a to už je opravdu co říct). Náš cíl - Strawberry Fields, dětský domov Armády spásy, který inspiroval Johna Lennona ke složení jedné z nejlepších písní Beatles - Strawberry Fields Forever. Super výlet díky hezkému počasí v jedné z nejhezčích části Liverpoolu.

Pohádky konec?

Bohužel je to tak, pomalu se nám to tady všem blíží ke konci. Minulý víkend nás opustili 4 holky z Mississippi a od příštího týden začnou postupně odjíždět další. Uvidíme, kolikrát se ještě ozvu, minimálně musím dokončit Skotsko žeano.