Den 115 (to snad ani nemožné, jak to uteklo): Společně s Annelie ze Švédska, kterou jsem nadchnul nápadem vylézt na Snowdon, jsme plánovali vyrazit již tři po sobě jdoucí neděle. Protokol by vždycky stejný, vstát v osm, mrknout jaké je počasí a případně vyrazit. Výsledek taky vždycky stejný, budík, venku liják, zpátky do postele. Poslední týden se nám ale v Liverpoolu (a podle všeho nejen tady) udělalo moc hezké počasí, sluníčko a přímo vlna veder (snad prý až 25°C, nepřeměřoval jsem to). Takže jsme neváhali a ve složení já, Annelie, Jeremy a Holly jsme vyrazili směr Wales a národní pak Snowdonia. Zvolili jsme auto, protože cesta vlakem/busem by byla nesmírně komplikovaná a navíc nás půjčení auta přišlo ve čtyřech i levněji. Znova jsem se ujal role řidiče, tentokrát rozkošného Peugeota 207, protože Annelie byla trochu přešlá po party a Američani jaksi neumí pracovat s manuální převodovkou :)
Cesta k výchozímu bodu nám trvala skoro pět hodin, jednak kvůli zácpě na jedné z dálnic a druhak velmi pozvolném obědu v Colwyn Bay - malém městečku na pobřeží severního Walesu. Určitě jsme museli působit trochu úsměvně, když jsme vyrazili cestu na vrchol ve tři odpoledne a ještě oblečeni v jeanách, případně kovbojských botách (že Holly :) Navíc jsme si sebevědomě vybrali středně obtížnou trasu zvanou Pyg track.
No výšlap to byl pořádný, 5 mil s převýšením skoro 1000 metrů nám zabralo zhruba 3 hodiny, ale výsledek se slovy popsat nedá - fotky. Výhled mohl být i lepší, ale i tak byl dechberoucí. Určitě trochu podobné skotskému Isle of Skye a stejně krásné. Plus samozřejmě skvělý pocit uspokojení a zásluhy, ne jako ostatní líní, co se nechali vyvézt vlakem až na vrchol žeano :)
Navíc díky našemu spíše pozdnímu příchodu, jsme na cestě zpátky byli už naprosto sami a široko daleko nikdo. Tak dokonalé ticho a klid jsem dlouho nezažil. A házení žabiček do průzračně čistého jezera v naprosté samotě jen s několik přáteli je taky jeden ze zážitků, který se nezapomíná.
Na cestě zpátky jsme ukrutně hladoví zastavili v první vesničce s restaurací, zaplatili nekřesťanské peníze za večeři a pak už spokojeni 2 hodinky domu. Vzali jsme to zkratkou liverpoolským tunelem pod řekou Mersey a pak zkrz noční Liverpool to byla hračka, už to máme nakoukáno z autobusů a taxíků :) No a protože byla teprve půlnoc, 'trval' jsem na nočních lekcích řazení pro Jeremyho a Holly. Oba řidiči od 16 let, ale ani jeden neumí s řadit manuálem. Tedy neuměli, protože po mé lekci na parkovišti u knihovny a jedné zkušební jízdě kolem kampusu už to mají oba v ruce. Chudák auto si něco vytrpělo, ale nakonec to zvládli a můžou se doma pochlubit. Překvapivě to šlo Holly snad ještě lépe než Jeremymu, který se trápil o něco déle :)
p.s.: Nejhezčí společné fotky má pouze Holly, která ale odjela na víkend do Londýna, takže je nahodim, až se vrátí.
Edit: Tak tady jsou ...
Žádné komentáře:
Okomentovat