Great day in Manchester

Trochu překvapivě jsem schoval výlet do Manchesteru až uplně nakonec a nebyl jsem sám, nikdo z nás - Jeremy, Annelie a Luke (Malta) zatim kromě letiště v Manchesteru nebyl. No a když Manchester postoupil do finále ligy mistrů, bylo jasné, které den se tam vypravíme.

Vyrazili jsme decentně ráno v deset hodin, hodinka v autobuse utekla rychle. Po rozkoukání, tj. sehnání mapy v informačním centru, jsme se dlouho nerozmýšleli a vyrazili tramvají směr Old Trafford. V jednu hodinu odpoledne, tzn. skoro 7 hodin před začátkem zápasu už okolí stadionu a přilehlé hospody hemžili fanoušky. A to se finále hrálo v Moskvě :-) Bohužel společně s fotbalisty odjeli do Moskvy nejspíš všichni pořadatelé a zaměstnanci na stadionu, takže prohlídka se nekonala. Aspoň ne ta oficiální. Pryč byla nejspíš i ochranka, takže jsme trochu omylem 'zabloudili' na cestě mezi muzeem v přízemí a barem v druhém patře. No ale zase nic převratného, k výhledu na trávník jsme se stejně nedostali. Trošku zklamání jsme zahnali nákupem finálového trička od pouličního prodavače a obědem - po skoro 5 měsících jsem se odhodlal a ochutnal fish&chips. Dlouho jsem se bránil, protože samotná idea oleje se solí s trochou ryby mě moc nebere, no ale zase tak špatné to neni no.

Zbytek odpoledne jsme se procházeli po centru, mimo jiné jsme si vyfotili poštovní schránku, která jako jediný objekt z celé ulice přečkala největší bombový útok na území UK z roku 1996, prohlédli si super výstavu anime v galerii moderního umění, katedrála, radnice, muzem,  ... klasicka. Ale to neni tak podstatné, byli jsme v Manchesteru kvůli něčemu jinému :)

V původním plánu bylo sledovat fotbal společně s tisíci fanoušky na velkoplošné obrazovce na jednom ze tří prostranství. Bohužel incident z minulého týdne, kde se obdobně sledovalo finále poháru UEFA (které se hrálo přímo v Manchesteru), nám to trochu zhatil. Více než 100 tisíc fanoušků převážně ze Skotska nejenže prý 'vypilo do sucha' (tzn. došlo pivo :) Manchester už někdy brzo odpoledne, ale také se porouchala jedna z obřích obrazovek několik minut před zápasem a zprovoznit se jí nepodařilo. A výsledek? Pouze jeden zraněný a všeobecný nepořádek po celém městě mi s ohledem na skutečnosti přijde spíš jako zázrak než 'nepřiměřená agrese a chuligánství', tedy tak, jak to vyhodnotila městká radnice, která následně zrušila promítání zápasů vlastního týmu. My jsme pouze upravili plán, najít brzy nějakou obrou hospodu/bar a sledovat zápas tam. Musim zmínit jeden moment. V centru jsme narazili na opravdu masivní dav fanoušků před celkem nenápadnou hospůdkou, tak jsem se šel sekuriťáka optat, 'co se dneska děje' ... a než jsem stačil doříct, že samozřejmě vim, že se hraje fotbal a mam na mysli tohle konkrétní místo, tak se mi dostalo nekonečně šokovaného pohledu. Ten výraz nikdy nezapomenu :) A protože to byla legrace, tak jsme se ještě několikrát vyhecovali a každý z nás se šel zeptat místních, co že se to dneska v Manchesteru vlastně děje - výsledek vždycky stejný - absolutní šok :-D Ale to jsem trochu odbočil :)

Tři hodiny před zápasem jsme usoudili, že už je opravdu nejvyšší čas něco najít a opravdu, prvních pár míst už bylo plných, ale našli jsme .. a jaké. Přišli jsme opravdu akorát, protože snad 5 minut po tom, co jsme zabrali krásná místa v druhé řadě před plátnem, tak se bar naprosto naplnil a další lidi už dovnitř ani nepouštěli. 

Více než dvě hodiny předzápasového programu se trochu táhlo, ale ve čtyřech jsme se zabavili. No a pak to přišlo, s výkopem začlo peklo, manchesterské hymny zhruba 200 fanoušků byly na tak malém prostoru ohlušující. Po vstřelení prvního golu propuklo euforické běsnění. Létající lahve od piva (naštěstí prozřetelně pouze plastové) jsme ani nevnímali a nechali se strhnout atmosférou. Pak další dvě ohromné šance a i když gol nepadl, zdálo se, že je o vítězi rozhodnuto. To si nejspíš pomysleli i hráči Manchesteru a místo aby pokračovali ve výborném výkonu, tak už v duchu nejspíš přebírali pohár. Což se jim vymstilo, Chelsea štastně vyrovnala a převzala kontrolu nad hrou. Celý druhý poločas jakoby publikum trochu oněmělo, pouze občasné, předevšim anti-liverpoolské pokřiky, což je pro mě dost zvláštní, protože s Liverpoolem nemělo finále nic společného ... ale dokazuje to, jak velcí rivalové tyhle dva kluby jsou. V prodloužení fanouškům jistě párkrát vynechalo srdce, když londýsnký klub nastřelil dvě tyče ... a jdeme do penaltového rozstřelu. Chelsea vede, stačí, aby její kapitán Terry proměnil penaltu a pohár je jejich ... v tu chvíli v místnosti nikdo nedýchal, všichni se drželi kolem ramen a silou vůle tlačili míč pryč z branky - a povedlo se, Terry podklouzl a sál explodoval. Další tři proměněné penalty a míč si staví londýnský Anelka, pokud mine, tak je pohár ‘náš’. Všichni víme, jak to dopadlo. Následná reakce se dá jen těžko popsat, absolutní exploze emocí, nespoutaný jásot a nekonečné oslavy (když se dav malinko zklidnil, tak jsem se odvážil vytáhnout foťák a oslavy zaznamenat - video). Předání poháru už málokdo sledoval, v tu chvílí už se většina davu přesunula na ulici (druhé video). Kvůli rezervaci busu (posledního ten den, prozřetelně jsme počítali s možností penaltového rozstřelu, ale i tak to bylo trochu málo:) jsme se dlouho zdržet nemohli. Procházka centrem jasně naznačila, že oslavy v Manchesteru budou trvat nejméně do rána. Určitě další zážitek, které se řadí do kolonky ‘nezapomenutelné’.