Zrovna čelím dilematu - mam chuť něco napsat na blog, ale zase se dnes až tak nic zvláštního nedělo. Mno takže jsem se rozhodl zaznamenat si jak vypadá můj běžný den v Liverpoolu. Nakonec i procházka po okolí v cizí zemi přináší spoustu poznatků a zkušeností.
Den 17: Vstal jsem v osm hodin, osprchoval se a udělal si bohatou snídani se vším všudy, protože jsem si včera byl nakoupit v Tescu a udělal si zásoby :-). Pak na devátou do školy a musím říct, že jsem si velmi rychle zvyknul na pohodlí, kterým je škola kousek od koleje. Žádné hodinové dojíždění tam a zpátky jako doma, mezi přednáškami klidně na svačinu domu. Univerzitní kampus je úžasná věc. Středeční Conteporary Business Issues je asi nejzajímavější předmět, co zde mam zapsaný. Spousta praktických příkladů a postřehů ostatních. Dlouho do noci jsem si četl předepsané kapitoly a články a nakonec jsem měl pocit, že jsem byl jediný. Donna mi navíc pořád opakuje, že pohled někoho mimo UK je pro studenty zajímavý, což mi dohromady dalo příjemný pocit dobře odvedené práce a užitečnosti.
The Foundation Day
Ne pro všechny byl třiadvácátý leden rutinním dnem. The Foundation Day je pro Liverpool Hope dnem promocí, takže se kampus už od ranních hodin hemžil mnohem více než normálně. Lidé ve svétečních róbách, prohlídky školy pro zvědavé rodiče a vůbec moc pěkná organizace pro všechny. Promocím zde rozhodně přikládají větší význam než třeba u nás na VŠE. Viz. např. velký gratulační nápis na hlavní budově, kvůli kterému včera vzbudili celé koleje :-) Bohužel na samotný akt jsem se nedostal, byl jsen na hodině.
The Library
Den pokračoval obědem, chvilkovým odpočinkem a pak pokračováním v přípravě na zítřejší hodinu marketingu. Pak vrátit knížky do knihovny, což je hračka, i půjčit si je začíná být rutinní záležitost. Navíc si začínám myslet, že jejich výpůjční systém je lepší než ten na VŠE. Zatímco doma si knížky člověk objednává přes internet a knihovnice mu ji připraví, což někdy trvá i hodinu, tady si také musíte příslušnou knížku najít v katalogu, ale už si pro ni dojdete sami. Regály jsou logicky uspořádané, takže najít správnou knížku je otázka pár minut a to jsem tu dva týdny. Knížku si vezmete, můžete z ní studovat a pak ji případně zase odložit nebo si ji vzít domů. Standarní výpůjční doba je 14 dní, na celý semestr si nic nepůjčíte, většina důležitých knížek je na pouhých 7 dní, některé na 3 dny a některé nejfrekventovanější jsou v několik kopiích k dospozici pouze v knihovně. Už jsem psal, že Liverpool Hope není tak masová záležitost jako VŠE a zatím všechny knížky, co jsem potřeboval byly k dispozici, stejně tak jsem zmínil, že otevírací doba je od 6:00 am do 1:00 am. O zkouškovém pak dokonce nonstop. Další příjemnosti proti VŠE a její nesmyslé páteční otervírací době od devíti!
The Apple Incident
Odpoledne jsem taky na doporučení vyrazil do obchodu se zeleninou a ovocem, která je kousek od kampusu. Prý stále čerstvé ovoce a já jsem dostal chuť na jablíčka. Ale víte co? Nikdy jsem si sám vlastní jablíčka nekoupil, vůbec nevim, jak se to dělá a navíc v cizí zemi :-) Ve 22ti letech, jsem ostuda. No taky že jo .. nedostatek zkušeností s nákupem jablek zapříčinil to, že jsem si zapomněl na koleji peněženku a musel zaplatit dvě a půl libry za ovoce v miniaturním obchůdku kreditní kartou. Nakonec proč ne, když tu ten přístroj mají opravdu všude. S kreditkou si člověk bohatě vystačí ať už jde o obchůdek na rohu, ovoce a zelenina, pivo v hospodě nebo i o menzu a jiné poplatky škole ... všechno jde zaplatit kartou. Velmi pohodlné musím říct. Vzhledem k tomu, že výběr z bankomatu by mě stál 100,- a kurz při platbě i výběru je kurz stejný, tak opravdu neni důvod sebou tu peněženku brát. Jedinou výjimku tvoří autobusy, nejenže nemají mašinky na kreditky, ale ani neberou skotské, nicméně regulerní, libry.
The Refectory
Mno nakonec večeře v menze o šesté, která už je pravidelným setkáním naší party a která často trvá hodinu až hodinu a půl, zpravidla se vždycky stočí k různorodosti americké a anglické kuchyně případně pak rozdílu v jazycích. A teď mam na mysli ne dva druhy angličtiny, ale zhruba tak 5-6, protože každý z jiného kouta Anglie i Ameriky mluví trochu jinak. A do toho přispívám i já naším exotickým jazykem. Mam pocit, že jsem ještě nezmínil, že to, čemu řikáme my menza, tady nazývají "Refectory". Zní to i vám tak strašně? Já se nemůžu zbavit asociace s českou kafilérkou, nevim proč :-) Nicméně jídlo není tak špatné, jak jsem původně myslel. Člověk musí být trochu kreativnější a odmítat hranolky ke všemu. Když mi dneska Jirka Benedikt (www.jiraa.info - všem vřele doporučuju) vyprávěl o obědě v Hong-Kongu, kdy nevěděl, co vlastně jí, tak jsem si uvědomil, že já jsem na tom ještě dobře.
Po večeři jsme si dneska chvilku zahráli fotbal s kolegy z Německa, pak jedno pivo ve společenské místnosti Student's Union, zpátky na koleje a od té doby smolím tenhle příspěvek. Musim to už nějak zakončit, protože ráno máme požární cvičení v 7:00 a měl bych jít pomalu spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat