Inspiroval jsem se u Jirky (www.jiraa.info) a rozdělím příspěvek o cestě po Walesu na několik částí.
Den 70: Jubilejní sedmdesátý den na ostrovech jsem začal brzo, už 7:18 jsem odjížděl z Liverpoolu směr Cardiff. 4 hodiny s jedním přestupem utekly jako voda, v podstatě jsem celou dobu jen zíral na ubíhající krásnou krajinu kolem. Lepší jak televize a na rozdíl od ní se neokouká :-) V jedenáct už jsem byl v Cardiffu, tradiční rutinu v podobě návštěvy informačního centra a rozmyšlení trasy při nějakém obědě jsem zvládnul celkem rychle a vydal jsem se objevovat.
Jen malá odbočka. Wales je od 1999 trochu více samostatnější, má vlastní parlament a welština se po letech "potírání" vrátila do škol i do ulic. Všechny oficiální nápisy jsou proto v obou jazycích, welšky i anglicky. Je to na jednu stranu hezké, vytváří to zajímavou atmosféru, na druhou stranu ale taky trochu otravné, protože trvá déle něco najít. Jednou je první welšký nápis, jindy zase anglický, takže orientace je trochu horší. Welština samozřejmě nemá s angličtinou vůbec nic společného, takže cedule vypadají asi takhle.
Ale zpátky k prohlídce Cardiffu. Začal jsem cestou do doků. Podobně jako v Liverpoolu jsou doky v Cardiffu rekonstruovány na komerčně relaxačního centrum. Ty cardiffské jsou navíc zcela nové a některé části se ještě staví. Vůbec je Cardiff jedno velké staveniště, naposledy jsem se takhle cítil v Berlíně před čtyřmi (?? asi) lety. Dominantou přístavní části je Millenium centrum, od stejného architekta který navrhl operní dům v Sydney, na což jsou také místní velice pyšni. Několik lidí jsem zaslechl mluvit o centru jako o “armadillo” (pásovec), což by celkem sedělo :-) Za obřím centrem se krčí menší avšak neméně úchvatná budova welškého parlamentu. Na rozdíl od toho skotského však nestála 10x více a netrvala 2x déle, takže se o ní tolik neví a už vůbec o ní nepíšeme práci na projektový management. Celkově byla přístavní část krásná, především počasí se výjimečně povedlo.
Po ubytování na hostelu jsem pokračoval směr hrad. Místní se kterými jsem se dal na chvíli do řeči ho vychváli do nebes, takže jsem si nakonec koupil i prohlídku interiéru. Určitě zajímavé, ale až tak nic převratného to nebylo. Díky vstupence jsem se ale dostal i na hradní věž a obdivovat Cardiff z výšky.
No ale největší zážitek spadá do kategorie těch sportovních, tedy pasivně sportovních. Cardiff se pyšní jednou z největších a nejmodernějších arén na světě - Millenium stadium (při vymýšlení názvu nejsou welšané moc originální, to zase ne :-) Postavený kvůli MS v rugby v roce 1999 a schopný pojmout až 74 tisíc diváků. Na prohlídce jsem se dozvěděl tolik zajímavostí, že by vydalo na samostatný článek, tak jen heslovitě:
- kompletně zatahovatelná střecha, 20 minut otevření, 20 minut zavření, náklady na otevření a uzavření jsou 5 liber
- 5x - 6x týdně vypouští na stadion jestřáby, který odstrašuje holuby a racky od stavění hnízd v útrobách stadionu
- pronajmutí skyboxu pro 12 lidí stojí 30 tisíc liber na rok, vybraní jedinci dostali aplikační formulář
- seděl jsem v královnině křesle ... atd. :-)
Udělal jsem i dvě videa, kvalita je foťáková, ale pro představu to stačí. Představte si, že procházíte tunelem a 70 tisíc diváků vás vítá bouřlivým potleskem. Pokud vás nemrazí v zádech, tak je něco v nepořádku (s největší pravděpobností vaše pohlaví :-)
Mno pak jsem ještě několik hodin bloumal po městě a prohlížel další menší zajímavosti, ale to bych to mohl psát do nekonečna. Nevýhoda cestování sám je, že po setmění už jaksi neni co dělat, takže jsem se vrátil na hostel celkem brzy. Bohužel ani tam téměř nikdo nebyl. Až když už jsem se skoro chystal spát, tak dorazily dvě Američanky, se kterými jsem se na chvilku dal do řeči, porovnali jsme zážitky a shodli se na tom, že Cardiff je úžasné místo!
Žádné komentáře:
Okomentovat