Liverpool Journey: You'll never walk alone

Jednou větou: Byla už sakra na čase!

Kdo by snad čekal, že jsem do Liverpoolu kvůli studiu, angličtině nebo snad dokonce Beatles, tak se opravdu spletl - Anfield Road je ten pravý důvod a včera jsem se konečně dočkal! Narozeniny se blíží a tohle byl můj dárek. Ještě než jsem vstoupil, musel jsem se samozřejmě náležitě obléci, to byla druhá část dárku - dres. Vlastní jméno mi tam dát nechtěli ani po dlouhém přemlouvání, prý nesmějí nebo co, takže jsem se "spokojil" s Torresem - rozhodně dobrá volba pro včerejší večer a ostatně nejen ten.

Nebudu to déle prodlužovat - byl to neskutečný zážitek, určitě největší v mém životě a to nejen fotbalově. 45 tisíc diváků dokázalo vytvořit opravdu úžasnou atmosféru. Aby taky ne, když jejich tým sype jeden gol za druhým že? Torres se trefil už po osmi minutách přímo před našima očima, protože jsme seděli kousek za bránou. Další goly sice padali až po poločase na druhé straně ale užili jsme si je stejně. Torres dokonal hattrick ve chvíli, kdy už stál u postranní čáry jeho náhradník Crouch. Jakoby jen tak mimochodem. Je to jeho druhý hattrick ve třech ligových zápasech a třetí v sezoně - všechno s absolutní ladností a precizností. Čtvrtý gol přišel už těsně před koncem, chyba v rozehrávce na půlce, Gerrard udělal pár kroků, vypálil z 25 metrů a nedal brankáři šanci - to nikdo jiný prostě neumí.

Celkově tedy Liverpool vyprášil West Ham United 4:0 a připravil nám nezapomenutelný zážitek - a to doslova.